Ve městě Batayporã žijí dodnes tři rodiny s českými kořeny – rodina Baťova, Trachtova a Dobešova. Jejich členové tvoří základ dvou českých krajanských spolků – Pamětního centra Jindřicha Trachty (Centro de Memória Jindrich Trachta – CMJT), které provozuje malé muzeum kolonizace Bataypory a spolupracuje s ČR na výměnách dobrovolníků, a České a slovenské kulturní dílny (Oficina Cultural Tcheca e Eslovaca do Brasil), zaměřené na folklórní tance.
Silný impuls pro rozvoj krajanských aktivit nastal v roce 2007, kdy sem byl poprvé Domem zahraničních služeb ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vyslán učitel českého jazyka. Od roku 2008 probíhá v Bataypoře pravidelná výuka češtiny v období od března do června, postupně se na tomto místě vystřídaly čtyři učitelky (Anežka Santosová Veselá, Martina Čermáková, Markéta Pilátová a aktuálně Kristýna Omastová). Úkolem učitele není pouze vyučovat český jazyk, ale také posilovat česko-brazilské vztahy a přibližovat místním české zvyky a tradice.
Anežka Santosová Veselá otevřela pro CMJT možnost spolupráce s neziskovou organizací INEX-SDA v Praze, díky které začali do Bataypory jezdit dobrovolníci z České republiky. Ti každoročně vždy po dobu tří týdnů pracují na vybraném projektu a zapojují se života místní komunity. V prvním roce spolupráce (2008) dobrovolníci postavili dřevěné dětské hřiště, skupiny z let 2009 až 2012 pomohly při stavbě sálu, ve kterém od roku 2012 probíhá výuka češtiny a konají se další kulturní akce, přednášky a promítání filmů. V následujících letech se dobrovolníci zaměřili na organizaci knihovny Pamětního centra Jindřicha Trachty (2013), na divadelní a hudební projekty (2014-2015) nebo na zvelebování prostor CMJT a organizaci Slavnosti Pražského Jezulátka (2016-2019). Díky spolupráci AFS (Mezikulturní programy – Česká republika) s Pamětním centrem JT pracovali v roce 2011 po celý rok dva čeští dobrovolníci v batayporském PETI (dům volnočasových aktivit pro děti). V témže roce odjela trojice brazilských dětí, studentů českého jazyka, v rámci projektu Prolínání světů na skautský tábor do České republiky.
V letech 2015-2017 jezdili do Bataypory také dobrovolníci z Klubu českých turistů, kteří zde postupně zavedli síť turistického značení dle vzoru České republiky. Místními je využívána zejména ke stále oblíbenější cykloturistice a poslouží i návštěvníkům z českých zemí pro pohyb po místní krajině. Batayporu navštívilo také několik filmařských štábů, za všechny zmiňme alespoň natáčení pořadu Šumné stopy pod vedením arch. Vávry.
V roce 2009 zahájila učitelka Martina Čermáková za Pamětní centrum spolupráci s federální univerzitou Universidade Federal de Mato Grosso do Sul. Díky ní proběhly doposud tři ročníky Týdne československo-brazilské kultur, za účasti též diplomatických představitelů ČR v Brazílii. Během těchto akademických dnů probíhaly přednášky, u kulatého stolu se scházeli čeští a slovenští krajané, promítaly se filmy, hrálo se divadlo, probíhaly výstavy např.: „Český cestovatel Stanko Vráz v Latinské Americe“ – expozice černobílých fotografií z počátku 20. století, tančil folklorní spolek Klenot. S velkým úspěchem se setkaly zejména konkrétní historické výpovědi krajanů.
„Klenot“ z Bataypory je součástí České a slovenské kulturní dílny v Brazílii, jehož hlavní iniciátorkou je paní Dolores Ljiljana Bata Arambasic, vnučka Jana Antonína Bati, laureátka ceny Gratias Agit. Ta v průběhu třiceti dvou let shromáždila soubor dvaceti sedmi originálních národních krojů z Československa. V roce 2005 si kroje oblékla batayporská česká komunita a začala tancovat folklorní tance a zpívat české a moravské národní písně. V průběhu let se složení spolku postupně proměnilo, v současné době v něm tančí především mladí Brazilci, kteří nahradili starší generaci krajanů. Vystupují příležitostně zejména v rámci akcí ve městě Batayporã a sousední Nova Andradina. Tančili ovšem i mimo hranice státu Mato Grosso do Sul, a to ve městě Nova Petrópolis ve státě Rio Grande do Sul, kde se mohli potkat s mladými tanečníky Bohmerlandtanzegruppe. V roce 2012 se Klenot představil na Mezinárodním krajanském festivale v Praze, kde zatančil české, moravské, ale i slovenské tance a představil ručně vyšívané kroje z Kyjova, Zlína, Prahy, Tábora, Chodska, Břeclavi, Strážnice, Valašska, ale i kroje slovenské – z Piešťan a z Detvy. Za svoje vystoupení získal na festivalu první místo. Mladí Brazilci tančili nejen v Praze, ale i v Jablonci nad Nisou a v Uherském Brodě. Oplatili tak návštěvu dvěma tanečním souborům, které vystupovaly v Bataypoře. Jedná se o taneční soubor Nisanka z Jablonce nad Nisou (červenec 2010) a taneční soubor Oldšava z Uherského Brodu (červenec 2012). Na česko-brazilskou spolupráci se navázalo i v roce 2016, kdy do Batayporã přijela etnografka a folklorní tanečnice Markéta Lukešová a její manžel Jaroslav, aby pomohli souboru připravit novou choreografii.
Velmi významnou událostí bylo otevření Honorárního konzulátu České republiky v Batayporã v roce 2016. Na pozici Honorárního konzula byl jmenován dr. Evandro Trachta, vnuk Jindřicha Trachty. Dr. Evandro Trachta je iniciátorem bohaté řady česko-brazilských aktivit v rovině kulturní i obchodní. Na jeho popud se mimo jiné realizovala i stavba kapličky pro repliku Pražského Jezulátka na pozemku Pamětního centra Jindřicha Trachty. Kopii sošky přivezl do Brazílie v roce 2013 arcibiskup Dominik Duka. Pražské Jezulátko se těší u Latinoameričanů velké oblibě. Kaplička byla slavnostně inaugurována 2.9.2017 a slouží jako poutní místo pro věřící Brazilce ze širokého okolí. První zářijovou sobotu se od toho roku každoročně koná Slavnost Pražského Jezulátka.
Blíže poznat osobu Jana Antonína Bati, vizionáře a hybatele kolonizace této části brazilského vnitrozemí, mohou čeští čtenáři díky jedinečné knize „S Baťou v džungli“ (nakladatelství Torst, Praha 2017), jejíž autorkou je v pořadí třetí učitelka češtiny v Bataypoře, spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová. Hodiny češtiny probíhaly v CMJT a dále na dvou základních školách – škole Jana Antonína Bati a na škole Anízio Teixeira. Děti z prvně jmenované školy se zúčastnily mezinárodní dětské výtvarné soutěže Lidice, kde získaly dvě čestná uznání. Markétini studenti si také dopisovali s českým malířem a básníkem Jakubem Hříbkem, který tvoří svá díla ústy (viz fotogalerie). Začíst se rovněž můžete do příběhů Čechů v Latinské Americe, publikace Domu zahraniční spolupráce obsahuje i vyprávění paní Dolores Ljiljany Baťa Arambasic a paní Leonidy do Amaral Trachta da Silva, jak je zachytila Markéta Pilátová.
Aktuální učitelka češtiny Kristýna Omastová přijela do Bataypory v koronavirovém roce 2020. Pandemie znemožnila prezenční výuku, o to více je však Kristýna aktivní v on-line výuce, na blogu a v pravidelných streamech o české kultuře (nejen) pro Brazilce.